Juraj Hvorecký je členem etické komise Ministerstva dopravy pro posuzování otázek spojených s provozem automatizovaných a autonomních vozidel v podmínkách ČR. O autonomní mobilitě říká, že je to  vzdálenější budoucnost, než nám slibují reklamní slogany automobilek. 

V novém díle podcastu se věnujeme autonomním autům, jejich rozhodování v krizových situacích a morálním dilematům, které je nezbytné vyřešit, než je společnost v pustí do svého běžného života. 

Dostanou autonomní auta šanci jezdit v dohledné době v testovacím módu na českých silnicích podobně jako v Německu? Podle Juraje Hvoreckého z Filosofického ústavu Akademie věd by ji dostat měla, na prvních návrzích se v Česku už pracuje.

 Pozornost veřejnosti se podle něj upíná často k tomu, kdy si koupíme auto, které za nás bude řídit na dovolenou. „Z pohledu nahrazení řidičů je důležitější zaměřit se na dálkovou kamionovou dopravu. Ideálem se zdají být konvoje autonomních kamionů, které by na delších trasách byly vzájemně propojeny a na dálničních úsecích by jezdily v dopředu nastavené vzdálenosti jeden od druhého. To je otázka několika let,“ říká v novém díle podcastu Juraj Hvorecký.

Co tedy může autonomní mobilita společnosti přinést dobrého a jaká jsou její největší rizika? Jak se budou autonomní auta rozhodovat? Budou chránit spíš posádku nebo lidi kolem? A dokáží být férově neutrální? „Každý z nás má dvě protikladné intuice. Chtěli bychom, aby vozidlo, kterým jezdíme, bylo tzv. tank a chránilo posádku. Když se ale zeptáte lidí, jestli chtějí, aby se ostatní auta chovala sobecky, když budou mířit na ně nebo na jejich dítě, tak řeknou, že ne. Když jde o výběr našeho vozidla, jsme sobci. Pokud jde o to, co si mají kupovat ostatní, tak chceme, aby byli rytíři, kteří upřednostní naši bezpečnost před svou vlastní,“ popisuje Juraj Hvorecký jedno ze základních dilemat autonomní mobility. 
Mají tedy vůbec autonomní auta existovat? Na jakém stupni autonomie se pohybují dnešní automobily, které si běžně můžeme koupit a na jakém ty nejdokonalejší dostupné vozy? V čem jsou Německo nebo Kalifornie napřed v testování autonomních technologií oproti ostatním zemím? Jak se bude dělit odpovědnost za nehody autonomních vozidel mezi řidiče, konstruktéry nebo softwarové inženýry? Neztratíme schopnost řídit, když řízení přenecháme umělé inteligenci? Jak daleko jsou tyto technologie v letectví nebo u zemědělské techniky?

Juraj Hvorecký je členem etické komise Ministerstva dopravy pro posuzování otázek spojených s provozem automatizovaných a autonomních vozidel v podmínkách ČR. O autonomní mobilitě říká, že je to  vzdálenější budoucnost, než nám slibují reklamní slogany automobilek. 
V novém díle podcastu se věnujeme autonomním autům, jejich rozhodování v krizových situacích a morálním dilematům, které je nezbytné vyřešit, než je společnost v pustí do svého běžného života. 
Dostanou autonomní auta šanci jezdit v dohledné době v testovacím módu na českých silnicích podobně jako v Německu? Podle Juraje Hvoreckého z Filosofického ústavu Akademie věd by ji dostat měla, na prvních návrzích se v Česku už pracuje.
 Pozornost veřejnosti se podle něj upíná často k tomu, kdy si koupíme auto, které za nás bude řídit na dovolenou. „Z pohledu nahrazení řidičů je důležitější zaměřit se na dálkovou kamionovou dopravu. Ideálem se zdají být konvoje autonomních kamionů, které by na delších trasách byly vzájemně propojeny a na dálničních úsecích by jezdily v dopředu nastavené vzdálenosti jeden od druhého. To je otázka několika let,“ říká v novém díle podcastu Juraj Hvorecký.
Co tedy může autonomní mobilita společnosti přinést dobrého a jaká jsou její největší rizika? Jak se budou autonomní auta rozhodovat? Budou chránit spíš posádku nebo lidi kolem? A dokáží být férově neutrální? „Každý z nás má dvě protikladné intuice. Chtěli bychom, aby vozidlo, kterým jezdíme, bylo tzv. tank a chránilo posádku. Když se ale zeptáte lidí, jestli chtějí, aby se ostatní auta chovala sobecky, když budou mířit na ně nebo na jejich dítě, tak řeknou, že ne. Když jde o výběr našeho vozidla, jsme sobci. Pokud jde o to, co si mají kupovat ostatní, tak chceme, aby byli rytíři, kteří upřednostní naši bezpečnost před svou vlastní,“ popisuje Juraj Hvorecký jedno ze základních dilemat autonomní mobility.  Mají tedy vůbec autonomní auta existovat? Na jakém stupni autonomie se pohybují dnešní automobily, které si běžně můžeme koupit a na jakém ty nejdokonalejší dostupné vozy? V čem jsou Německo nebo Kalifornie napřed v testování autonomních technologií oproti ostatním zemím? Jak se bude dělit odpovědnost za nehody autonomních vozidel mezi řidiče, konstruktéry nebo softwarové inženýry? Neztratíme schopnost řídit, když řízení přenecháme umělé inteligenci? Jak daleko jsou tyto technologie v letectví nebo u zemědělské techniky?

Dopravní témata podrobně a se zasvěcenými hosty.

Dopravn&iacute; t&eacute;mata podrobně a se zasvěcen&yacute;mi hosty.

Advertisement