V dalším díle Pepových parťáků přijal pozvání Leoš Kyša – spisovatel, novinář a autor, kterého mnozí znají i jako Františka Kotletu. Do studia Rádia Blaník dorazil s úsměvem a hlavně s novinkou – jeho poslední kniha Syndikát právě vyšla.

Psaní bere vážně – každý den sedá ke klávesnici, a jak s nadsázkou říká: „Múza nemá budík. Ale režim jo.“ Nečeká ale jen na nápady z hlavy – inspiraci čerpá z reálného života kolem sebe. „Znám lidi, kteří se věnují proutkaření, vnímají energii míst nebo věří na duchy. Ať už je to jakkoliv, mají v sobě zvláštní druh víry a síly – a právě ti se mi dost často objeví i v knihách,“ říká Leoš.

A nejen oni – do svých příběhů vkládá i různé známé, kamarády i podivíny, které během let potkal. Samozřejmě je trochu upraví, ale mnozí se prý v postavách poznají. Někdy až překvapivě přesně.

Hudba je pro něj během psaní důležitá kulisa. „Nejlíp se mi píše, když v pozadí hraje Rádio Blaník. Klidné české písničky, žádný stres. Třeba Žbirkova Balada mi běží často.“

V dal&scaron;&iacute;m d&iacute;le Pepov&yacute;ch parť&aacute;ků přijal pozv&aacute;n&iacute; Leo&scaron; Ky&scaron;a &ndash; spisovatel, novin&aacute;ř a autor, kter&eacute;ho mnoz&iacute; znaj&iacute; i jako Franti&scaron;ka Kotletu. Do studia R&aacute;dia Blan&iacute;k dorazil s &uacute;směvem a hlavně s novinkou &ndash; jeho posledn&iacute; kniha Syndik&aacute;t pr&aacute;vě vy&scaron;la.
Psan&iacute; bere v&aacute;žně &ndash; každ&yacute; den sed&aacute; ke kl&aacute;vesnici, a jak s nads&aacute;zkou ř&iacute;k&aacute;: &bdquo;M&uacute;za nem&aacute; bud&iacute;k. Ale režim jo.&ldquo; Neček&aacute; ale jen na n&aacute;pady z hlavy &ndash; inspiraci čerp&aacute; z re&aacute;ln&eacute;ho života kolem sebe. &bdquo;Zn&aacute;m lidi, kteř&iacute; se věnuj&iacute; proutkařen&iacute;, vn&iacute;maj&iacute; energii m&iacute;st nebo věř&iacute; na duchy. Ať už je to jakkoliv, maj&iacute; v sobě zvl&aacute;&scaron;tn&iacute; druh v&iacute;ry a s&iacute;ly &ndash; a pr&aacute;vě ti se mi dost často objev&iacute; i v knih&aacute;ch,&ldquo; ř&iacute;k&aacute; Leo&scaron;.
A nejen oni &ndash; do sv&yacute;ch př&iacute;běhů vkl&aacute;d&aacute; i různ&eacute; zn&aacute;m&eacute;, kamar&aacute;dy i podiv&iacute;ny, kter&eacute; během let potkal. Samozřejmě je trochu uprav&iacute;, ale mnoz&iacute; se pr&yacute; v postav&aacute;ch poznaj&iacute;. Někdy až překvapivě přesně.
Hudba je pro něj během psan&iacute; důležit&aacute; kulisa. &bdquo;Nejl&iacute;p se mi p&iacute;&scaron;e, když v pozad&iacute; hraje R&aacute;dio Blan&iacute;k. Klidn&eacute; česk&eacute; p&iacute;sničky, ž&aacute;dn&yacute; stres. Třeba Žbirkova Balada mi běž&iacute; často.&ldquo;

Povídání o všem, co se nevešlo do živého vysílání. Žádné konflikty, hádky či kontroverze... Jen čistá pohoda.

Povídání o všem, co se nevešlo do živého vysílání. Žádné konflikty, hádky či kontroverze... Jen čistá pohoda.