Markéta v této epizodě popisuje svůj návrat do Česka a nástup do věznice na Ruzyni jako silný šok: po letech v otevřenějším vězeňském režimu na Srí Lance se ocitá v neosobním, chaotickém systému, kde jí nikdo nevysvětluje základní pravidla, vztahy jsou odcizené a informace minimální. Naráží na nízký hygienický standard, překvapivě horší, než čekala, i na nefunkční zdravotní péči – jsou jí odebrány léky a navzdory opakovaným žádostem se týdny nedostane k lékaři. Silným momentem je i zacházení s jejími osobními věcmi, kdy se její deníky a dopisy ocitají vysypané na cele jako symbol naprosté zranitelnosti. Celý příběh ukazuje bolestný kontrast mezi očekáváním „civilizovaného“ domova a realitou českého vězeňského systému, který Markéta pozoruje s ironií a nadhledem, ale i s hlubokou únavou a potřebou důstojnosti.