Osmý díl vypráví o tom, jak Markéta prožívala Vánoce daleko od domova – od iluzorních svátků v asijském kasínu až po syrovou realitu vězeňských cel – a jak se pro ni postupně proměnily z bolestné připomínky ztráty rodiny v tichý, duchovní prostor sdílení, solidarity a přežití; Vánoce za mřížemi nejsou radostné ani hezké, ale skutečné, protože i tam dokážou přinést lidskost, odpuštění a krátký pocit domova, který si člověka najde, i když doma není.