Chudoba bere dětem šanci zapadnout. Je nutné tuto pupeční šňůru přerušit, říká odbornice

Nedostatek financí je stěžejní, ale není jediným problémem samoživitelů. Jejich děti si mohou nést následky chudoby až do dospělosti a do vlastních rodin. Jak přerušit začarovaný kruh a proč potřebujeme více respektu a tolerance?

Citlivé děti nejsou slabé. Jsou to průkopníci a obrovské mašiny, říká odbornice

Tvrdé vedení, nebo laskavý přístup? Pohled na výchovu se mění a vysoce citlivé děti jsou více respektovány. Přesto dospělí často chybují. Citlivost totiž není poruchou chování ani selháním výchovy – jde o vrozený rys, ke kterému je potřeba správně přistupovat.

Stejně talentované děti, ale jiné šance. Nechtěné dědictví se často předává až 5 generací

Geny a hmotný majetek nejsou to jediné, co je možné zdědit. Finanční a sociální situace rodičů velmi ovlivňuje životní šance dětí. Z chudoby se pak rodiny často dostávají po celé generace. Dá se tento nechtěný mezigenerační přenos zastavit?

Marek Dvořák: Čtyřleté dítě už může zavolat záchranku. Mladé generaci fandím

Nejlepší v poskytování první pomoci bývají děti a prostitutky. I malé dítě může zareagovat pohotově a zachránit život – pokud ho to včas naučíme. Lékař Marek Dvořák vysvětluje, co děti zvládnou už v nízkém věku, proč věří mladé generaci a jak ho změnila vlastní rodina.

I drobný kontakt s cizím člověkem je pro psychiku důležitý. Lajk na sítích ho nikdy nenahradí

Rodina a přátelé nejsou jediní, kdo ovlivňuje naši psychickou pohodu. I krátké každodenní kontakty s úplně cizími lidmi mají velký význam, možná mnohem větší, než byste čekali. O fenoménu „social snacking“ mluvíme s psycholožkou Lucií Havlovou.

Neříkejme dětem, že jsou šikulky. Co se skrývá za pochvalou, kterou mnozí používají každý den

„Hodný kluk“, „šikovná holka“ nebo „ty jsi šikulka“. Věty, které dospělí říkají dětem s nejlepšími úmysly – ale které v nich mohou nenápadně vytvářet tlak. S pedagožkou Annou Pospíchalovou řešíme, jak děti podporovat bez nálepkování a proč laskavé hranice fungují lépe než pevná ruka.

Děti učíme nevěřit cizím lidem. Největší hrozbu ale často pustíme domů sami

Děti hlídáme na každém kroku a učíme je, aby se nebavily s cizími lidmi. Jenže opravdové hrozby umí být plíživé a nenápadné. Predátorem bývá člověk, kterého dítě dobře zná. A internet navíc urychluje šíření násilí a manipulace.